Pro zobrazení obrázku nebo fotografie v původním formátu, stačí na ni kliknout.

středa 21. srpna 2019

Kapky vody

20. srpna 2019
Po ránu jsem vyběhla na zahradu a jak jinak, než s foťákem.
Po deštivých dnech zkontrolovat zahradu a samozřejmě "ulovit" 
nějaký ten snímek s kapkami. I když jich mám bezpočet, nikdy neodolám
....a fotím....
 Už rozkvétají listopadky. Známka toho, že se blíží podzim.


 Dozrávají i poslední kanadské borůvky.


 I květy některých plevelů s kapkami jsou krásné.












 





 ...na kopru...


Spodní lístky jetele.
Ibišek



sobota 17. srpna 2019

Děkuji za tato nádherná přání

 Od Aničky
 Od Leničky
Od Aličky
Od Jitušky
 Od Ivetky
Od Květušky
Od Jindřišky.

Od Jarmilky
Všem vám moc a moc děkuji.

středa 14. srpna 2019

Pověsti z hradu Trosky.

9. srpna 2019 jsme navštívili hrad Trosky. 
Zaujala nás tabule, kde byly vypsány zajímavé příběhy
vázané k tomuto magickému hradu.

Mocnosti pekelné.

Prostého člověka děsily vysoké, černé,
rozeklané skalní stěny tyčící se drze k obloze.
Vždyť Bůh je velmi často napadal údery blesků za tmavých nocí.
Vítr a déšť hučel mezi strmými stěnami, 
mezi ohromnými balvany se objevovala záře ohňů. 
 Stále více se mluvilo o mocnostech pekelných, 
které si oblíbily celý kraj s bludištěm podzemních chodeb
 a prostor s bohatstvím drahokamů a snad i zlata.
Ať to byl Lucifer, Satan, Belzebub, všichni měli desítky tváří. 
Zlato a drahokamy jim dávaly moc nad chudým.
prostým člověkem, aby jej jejich třpytem snáze přesvědčili 
o snadném získání bohatství, pouhým upsáním své duše čertu.
Pekelníci sedávali na  vrcholu nejvyšší trosecké skály.
Měli celý kraj jako na dlani. Viděli do každé chalupy
a radostí křepčili, když spatřili, jak se lidé hádají, pomlouvají, lžou,
 kradou a dokonce i vraždí. To byl ten jejich okamžik, 
aby přispěchali se zlou radou, ba i zlatem, ať to byl chudák,
který z nedostatku nebo nemoci nevěděl, co si má počít,
případně i boháč, jenž chtěl mít těch truhlic zlaťáků ještě víc.
Přes den se uchylovali do podzemí. Chránilo je před Božím hromobitím,
dávalo jim možnost  roztavit kovy, zlato, stříbro,
které získávali až z krkonošských nalezišť
a vyleštit  krystaly kozákovských polodrahokamů.
Psal se rok 1380 a poklid mocností pekelných narušil bohatý majitel
panství. Vážený pán na dvoře krále Václava IV., Čeněk z Vartemberka 
se rozhodl, že po letech hojnosti zajistí pro svoji rodinu
bezpečí za hradbami pevného hradu. Čerti šíleli zlostí.
Rušil je neustálý hřmot těžkých vozů, přivážející stavební materiál,
údery kladiv a sekáčů, upravujících skálu. A co teprve když
hradní pán poručil prosekávat nejen studnu, ale z druhého nádvoří
do ní v desetimetrové hloubce zaústit chodbu!
Proráželi ji  napříč celým hradem, aby v případě dobytí předhradí
neztratili zdroj vody. Nic nepomohlo, 
když čerti za tmavých nocí strhávali lešení kolem vyrůstajících hradeb
a věží. Často se stalo, že se čerstvě vybudovaná zeď sesula,
kůň navážející kámen si zlomil nohu, dělníkům vápno vypálilo oči,
a někteří se zabili pádem ze skály. 
Práce přesto pokračovaly dále.
Pro pekelníky lidská drzost dostoupila vrcholu, když stařec
pánovi vyznačil rozsáhlé podzemní prostory s řadou chodeb,
puklin a jeskyní v pískovcových skalách pod hradem, 
které měli čerti jako své panství.
Marně zavalovali chodby balvany a pískem, protrhávali cestu k vodě,
marně se snažili zahnat vetřelce děsivými skřeky a zvuky.
Pán dal ve velké tajnosti dopravit do podzemí pár odsouzených,
kteří začali prosekávat chodby. Ty měly sloužit v případě obležení
k tajnému zásobování a byly i zdrojem vody z jezírek.
Po jejich dokončení nastal konečně v podzemním království čertů klid.
Pánovi i čertům velmi vyhovovalo, když se mezi lidmi šířily zvěsti
 o čertovských a tajemných silách, které vládnou v podzemí pod hradem.
Pokud se nemnozí odvážlivci do části chodeb dostali, brzy
je odradilo tajemné hučení, hluboká jezírka, mohutné bloky
balvanů, vysoké stěny skalních trhlin ztrácející se v temnu,
kam záře pochodní nikdy nedosáhla.
Pekelníci byli každý den nablízku pánu Čeňkovi, aby se mu mstili.
Každou noc, když odbila jedenáctá hodina, přihnala se z podzemí
čertovská cháska. Rohatí se divoce rozlétli po panství pana Čeňka
Vítr se od nich zvedal, hvízdal a rozdmychával ohně, když mu čerti 
zapalovali úrodu na polích i ve stodolách.
Probuzení a vyděšení vesničané ve svých chalupách 
zapalovali hromničky proti jejich řádění, ale ty nepomáhaly.
Teprve když přicházel úsvit, 
ještě ve svitu blesků se čerti řítili do podzemí skal.
Přítrž ďábelským silám měla zajistit nově vysvěcená kaple,
kterou umístili do nejvyšší věže na osmdesát metrů vysoké skále,
aby svým položením ovládala celý hrad.
Přestože v té době bylo v módě dávat hradům německá jména,
Čeněk nazval nový hrad podle skal, na kterých hrad stál, Trosky.
(Článek je opsán z této tabule.)

Panna a Baba

Na hradě a jeho pánu nastaly však jiné starosti.
Členové rodiny se začali zle vadit kvůli nové víře.
Matka Markéta, která byla horlivou katoličkou, 
se nesnášela s vnučkou Barborou, která po smrti svého milence
přestoupila na víru kališnickou.
To nebylo vhod staré Markétě  a jejich nepřátelství vyvrcholilo,
když babička nechtěla vnučce prozradit místo, kde byl
ukryt klášterní poklad. Vzájemná zloba došla tak daleko, 
že se nechtěly ani potkávat. Proto se stará paní odstěhovala
 na nižší z obou věží, kvůli méně schodům, 
které musela skoro denně slézat.
Barbora obsadila vyšší, štíhlejší věž s nádherným výhledem 
do nekonečných dálek. Přestože byly od sebe tak vzdáleny,
nenávist převládla a z oken obou věží sobě denně spílaly.
Stará Markéta vnučce vyčítala odpadlictví od víry 
a ta jí stejnou měrou odplácela.
"Aby si tě čert vzal do pekla!" křičela.
Zuřivost a nadávky rozvášněných žen dostoupily takového vrcholu,
že ptáci poděšeni jejich křikem  ulétali z hradeb a pocestní se křižovali,
když slyšeli jejich hrůzná slova.
Proto vesničané rozložité věži na nižší skála začali říkat Baba
a i přes častá tvrdá slova mladé dívenky, která obývala
vysokou štíhlou věž, nazývali tuto Pannou.
 Baba
Panna.





středa 7. srpna 2019

Bude pršet.

7. srpna 2019
Kontrastní obloha před deštěm mě vždy dokáže zaujmout.
Kdybych se tolik nebála bouřky, tak bych se vydala do luk,
odkud by určitě byly fotografie zajímavější.
Jen že strach je silnější než já 
a tak jsem fotila jen z domova a ze zahrady.
 Za Dymníkem už prší...




 Déšť se rychle blíží i k nám

 Je po dešti a přichází další...


Pozorovat oblohu s těžkými mraky je také docela zajímavé...
alespoň pro mě ano.